Chování paruretiků

Paruretici se pokouší přízpůsobit sebe a svůj život problému s močením, jak to jen jde. V případě, že se mají vzdálit od svého domova, omezují příjem tekutin. Odmítají jakékoliv delší společenské události, cestování, sportovní aktivity a podobně.

Většina takto postižených lidí vykonává řadu "rituálů". Mají zmapované okolí, kde se pohybují a vědí, kde najdou pro ně "bezpečnou" toaletu. Také používají řadu výmluv, aby svůj problém jakkoliv skryli.

Při samotné snaze o močení se snaží vytvořit co největší hluk (spláchnutí toalety, puštění vody z kohoutku) aby úspěšně zakryli své močení (nebo nemožnost se vymočit).

I přes všechny snahy je pro paruretiky nejpříjemněji na vlastní toaletě doma a snaží se vyvarovat veřejným toaletám za každou cenu.