Co je paruréza

Paruréza stejně jako sociální fobie, je ostych a obava být sledován nebo kritizován ostatními, v tomto případě při močení na veřejných toaletách. Psychologický konflikt, který vytváří tato konkrétní forma sociální fobie, je vyjádřen skrze fyzický symptom nebýt schopen se vymočit vždy, když si postižená osoba přeje. Na rozdíl od urologických problémů (například zánět prostaty), které blokují proud moči, paruréza je psychická porucha, projevující se právě při močení.

„Vždy, když se snažím použít veřejné toalety, nemohu se vymočit! Nezáleží na tom, jak nutě potřebuji jít. Mohu močit jen když jsem doma sám, ale v případě, že jdu sportovat, jsem na návštěvě, nebo když je návštěva u mě doma, nejsem schopný potřebu vykonat. S tímto velice nepříjemným problémem nemohu nic dělat a výrazně zasahuje do mého života!“ Toto je několik výpovědí lidí, kteří mají osobní zkušenosti se syndromem stydlivého měchýře.

Každý člověk trpící touto sociální fóbií může mít jiné zkušenosti, avšak určité obecné znaky bývají u všech stejné:

- Paruréza se projevuje zejména při využívání veřejných toalet, ale může se projevit i při návštěvě WC u přátel nebo příbuzných nebo dokonce doma, když je přítomna návštěva nebo když rodinný příslušník čeká na osobu takto postiženou. Často je pro paruretika jediným bezpečným místem, kde je schopen se v klidu vymočit, toaleta u něho doma.

- Závažnost postižení parurézou se pohybuje od mírného stupně, kdy postižená osoba může močit na veřejných toaletách jen za určitých podmínek, až po závažný stupeň, kdy postižená osoba je schopna se vyprázdnit pouze když je sama doma. Člověk který musel dříve i nyní čekat určitou dobu před zahájením močení, ještě není paruretik. Paruréza je dlouhodobý jev charakteristický nepřiměřenou váhavostí nebo nemožností se vymočit.

- Většina paruretiků popisuje potřebu určité úrovně osobní pohody, aby byli schopni se vymočit - nehledě na to, zda na veřejných toaletách nebo doma. U mnohých se různí negativní faktory, znemožnující vykonat potřebu: hluk, zápach, nedostatek očividného soukromí nebo hovořící lidé na toaletách.